Přeskočit na obsah

Přírodovědná gramotnost

Monika Chrobáková

Metodická příručka vychází z koncepce Přírodovědné gramotnosti v České republice [16], kterou jsme doplnili strategiemi pro její naplnění:

  1. Aktivní osvojení si a používání základních přírodovědných pojmů.
  2. Aktivní osvojení si a používání metod a postupů využívaných v přírodních vědách.
  3. Reflexe vědecké práce v souvislosti s kritickým zacházením s informacemi.
  4. Aktivní osvojení si a používání způsobů hodnocení přírodovědného poznání v kontextu každodenní činnosti z hlediska jedince
    a společnosti.

V kurikulu České republiky, kterým je pro povinné primární a nižší sekundární vzdělávání Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání [14,15], se pojem přírodovědná gramotnost v žádné jeho části nevyskytuje. Oblast přírodovědného vzdělávání je v RVP ZV vyjádřena prostřednictvím vzdělávací oblasti Člověk a příroda, a v ní se pracuje s takovými kategoriemi jako je charakteristika, cílové zaměření a vzdělávací obsah oblasti (vymezený očekávanými výstupy a učivem), nikoli ale s kategorií přírodovědná gramotnost. Přírodovědné vzdělávání také může být naplňováno částečně v oblasti Člověk a zdraví, Člověk a svět práce.

Vzdělávací obory vzdělávací oblasti RVP ZV [2] Člověk a příroda, jimiž jsou Fyzika, Chemie, Přírodopis a Zeměpis, na vyšších stupních pak Fyzika, Chemie, Biologie, Geografie a Geologie, svým činnostním a badatelským charakterem výuky umožňují žákům hlouběji porozumět zákonitostem přírodních procesů, a tím si uvědomovat i užitečnost přírodovědných poznatků a jejich aplikací v praktickém životě. Zvláště významné je to, že při studiu přírody specifickými poznávacími metodami si žáci osvojují
i důležité dovednosti. Jedná se především o rozvíjení dovednosti soustavně, objektivně a spolehlivě pozorovat, experimentovat a měřit, formulovat a ověřovat hypotézy o podstatě pozorovaných přírodních jevů, analyzovat výsledky tohoto ověřování
a vyvozovat z nich závěry. Žáci se tak učí zkoumat příčiny přírodních procesů, souvislosti či vztahy mezi nimi, klást si otázky
(Jak? Proč? Co se stane, jestliže?) a hledat na ně odpovědi, vysvětlovat pozorované jevy, hledat a řešit různé problémy, využívat poznání zákonitostí přírodních procesů pro jejich předvídání či ovlivňování. Neměli bychom zapomenout i na souvislosti
a vztahy mezi přírodními systémy a společenskými systémy.

Vzdělávací oblast Člověk a příroda navazuje na vzdělávací oblast Člověk a jeho svět, která na elementární úrovni přibližuje přírodovědné poznávání žákům 1. stupně základní školy a kooperuje především se vzdělávacími oblastmi Matematika a její aplikace, Člověk a společnost, Člověk a zdraví a Člověk a svět práce a přirozeně i s dalšími vzdělávacími oblastmi.

To, co víme o přírodě, se neustále mění. Koncepce přírodovědných předmětů je podobná, obsahy se propojují a integrují.

Vzdělávací oblasti přírodovědného vzdělávání jsou ve školní praxi naplňovány zejména přes vzdělávací obory Fyzika, Chemie, Přírodopis (Biologie) a Zeměpis (Geografie). Zmiňovaná interdisciplinarita je zde naplňována tématy, která jsou vyučována napříč předměty, v rámci oblasti Člověk a příroda.

Metodická příručka vychází z koncepce Přírodovědné gramotnosti v České republice [16], kterou jsme doplnili strategiemi pro její naplnění:

  1. Aktivní osvojení si a používání základních přírodovědných pojmů.
  2. Aktivní osvojení si a používání metod a postupů využívaných v přírodních vědách.
  3. Reflexe vědecké práce v souvislosti s kritickým zacházením s informacemi.
  4. Aktivní osvojení si a používání způsobů hodnocení přírodovědného poznání v kontextu každodenní činnosti z hlediska jedince
    a společnosti.

Uvádíme některé výukové (vzdělávací) strategie (přístupy), které jsou využity v praktické části metodické příručky a o kterých si myslíme, že jsou důležité pro naplňování hlavních bodů přírodovědné gramotnosti:

  • experimentální práce formou badatelských úkolů a činnostního učení – soustavně, objektivně a spolehlivě pozorovat, experimentovat, měřit, formulovat a ověřovat hypotézy, analyzovat výsledky jejich ověřování a formulovat závěry;
  • čtenářství různých typů zdrojů z přírodovědných oborů;
  • pisatelství z hlediska osvojení si pojmového aparátu, užití odborného jazyka;
  • udržitelnost – jako cesta k trvale udržitelnému životu, k životu, kde je člověk součástí přírody a uvědomuje si sounáležitost;
  • kritické myšlení a logické uvažování;
  • propojení s digitální gramotností, která dává potřebný základ pro lepší pochopení a využívání technologií a pomáhá lépe se orientovat v běžném životě;
  • místně zakotvené učení – využívá všech aspektů místního prostředí, slouží komunitě, podporuje vývoj místních partnerství (týkající se nejen žáků).
  •  

Zdroje:

[2] MŠMT (2021): Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání. MŠMT, Praha. 164 s.

[13] BLAŽEK, R., PŘÍHODOVÁ, S. (2016): Mezinárodní šetření PISA 2015, Praha. Národní zpráva, Přírodovědná gramotnost, ISBN 978-80-88087-3.

[14] MŠMT (2005): Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání. MŠMT, Praha.

[15] MŠMT (2016): Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání. MŠMT, Praha.

[16] JANOUŠKOVA, S., ŽÁK, V., RUSEK, M. (2019): Koncept přírodovědné gramotnosti v České republice: analýza a porovnání. Dostupné z:

 https://digilib.phil.muni.cz/bitstream/handle/11222.digilib/141580/1_StudiaPaedagogica_24-2019-3_7.pdf?sequence=1

Udržitelnost

Trvale udržitelný život je odpovědný způsob života vůči dnešním i budoucím generacím. K takovému životu bychom měli jako učitelé vést žáky, učit je respektovat živou a neživou přírodu, užívat přírodní zdroje rozumně,
aby vztah člověka a přírody vedl k rovnováze, nebo ještě lépe, k takovému stavu, kde je člověk součástí přírody
a svoji budoucnost odpovědně spojuje s prosperitou života
na planetě Zemi.

Současný svět se díky digitalizaci nachází v období nástupu čtvrté průmyslové revoluce, tzv. průmyslu 4.0.
Ta by díky inovacím měla vést také k aplikaci principů trvale udržitelného rozvoje a zejména ke klimatické neutralitě. V důsledku toho jsme svědky výrazných strukturálních hospodářských změn, které přinášejí nejenom změny ve struktuře výroby a technologií,
ale hlavně nové a náročnější požadavky na odpovídajícím způsobem vzdělané zaměstnance. Nejen v Česku se jako stěžejní kompetence pro budoucnost jeví kompetence digitální.

Digitální gramotnost

Kritické myšlení a logické uvažování

Kritické myšlení je důležité jako prostředek zkoumání. Kritické myšlení je osvobozující silou ve vzdělávání
a mohutným zdrojem rozvoje v osobním a civilním životě. Třebaže není synonymem „dobrého myšlení“, kritické myšlení je význačným a zdokonalujícím fenoménem lidského života. Cílem není naučit člověka, co si má myslet a jak má jednat, ale myslet kriticky, vést ho k aktivitě a zodpovědnosti – za místo, zemi, svět, ve kterém žije.

Mezi moderní přístupy ve výuce nejen přírodních věd patří experimentální práce formou badatelských úkolů
a činnostního učení, čtenářství a pisatelství. Není lepší výukové strategie, než žáka vtáhnout přímo do děje. Badatelsky orientovaná výuka učí žáka nejen pozorovat, experimentovat, měřit, ale také formulovat a ověřovat hypotézy, analyzovat výsledky, ověřovat a formulovat závěry. Čtenářství a pisatelství vnímáme jako důležitou součást přírodovědné gramotnosti z důvodu porozumění a interpretace různých typů zdrojů přírodovědných oborů
a následného osvojení si pojmového aparátu a užití odborného jazyka.

Moderní přístupy

Formování postojů a hodnot

Výukové cíle je vhodné i v přírodovědném vzdělávání formulovat pro všechny tři domény, tedy kognitivní (vědomosti), psychomotorickou (dovednosti) i afektivní (postoje). Pokud chceme své žáky vést k uvědomělému životu, vnímáme formování postojů a hodnot jako důležitou součást výchovně- vzdělávacího procesu. Stejně tak si myslíme, že by afektivní složka měla být součástí přírodovědné gramotnosti, a proto se práci s ní snažíme zahrnout i v lekcích Metodické příručky Přírodovědné vzdělávání.

Místně zakotvené učení je možno chápat jako vzdělávání pro udržitelný život vázané na místo. Je to způsob vzdělávání, který reaguje na současné problémy ve školství (objem na úkor kvality, unifikace) a společenském vývoji (vykořenění, globalizace). Buduje a využívá silného vztahu, který mají lidé ke svému místu (obci, kde žijí a pracují),
s cílem posílit ekologickou a kulturní gramotnost
a zodpovědnou správu obce a péči o prostředí. Účastníky nejsou jen žáci, ale i další občané.

Místně zakotvené učení