Hugo přemýšlí, jak se vlastně ty věci dostaly až k němu na stůl. Je prosinec a může mít ke snídani rajčata a šťávu z pomerančů. Koukne ze zvědavosti na obal. Země původu: Maroko. Konečně se dostal do koupelny, rychle si vyčistí zuby, oblékne se a už ho volá táta do auta. Jede se do školy. Jejich rodina má štěstí, táta s mámou mají dobře placenou práci a mohli pořídit elektromobil. Volba padla na „české“ auto Škoda Enyaq iV. Nabíjecích stanic je málo, ale mají doma fotovoltaické články na střeše. Můžou tedy auto částečně dobíjet doma, a ne elektřinou z nedalekých Opatovic. Cestu do školy Hugo dobře zná, nicméně v poslední době se krajina změnila. Místo jednoho pole je teď staveniště a místo bývalého lomu je teď vodní plocha. Docela se těší, že se tam v létě bude chodit koupat. Ale zase se netěší na jaro. Všude bude žlutá, rozsáhlé lány řepky krajině nesvědčí… říkal pan učitel zeměpisu. Dneska se na jeho hodinu těší, mají přemýšlet o tom, jak se žije dětem v různých částech světa a proč je pro některé z nich důležité zapojit se do hnutí Fridays for Future.“